Ať už je toto v pořadí čtvrtý skautský zákon, nebo devátý, není vůbec důležité. Důležitější je si uvědomit, že stačí málo k jeho naplnění - nemusíme všechny vítat hned s otevřenou náručí a bezhlavě propadat pokrevním přátelstvím a přes práh našeho domů zvát cizí osoby. Stačí myšlenka - na pospolitost. A třeba konkrétně na dvě dívky, které unesly v Pákistánu, a o nichž je toho napsáno skrze média poslední dny více než dost. A proč?
My, skauti, jsme většinou cestovatelé a světoběžníci tělem i duší a dokážeme se aspoň částečně vcítit nejen do děvčat samotných, ale i do jejich blízkých, kteří na ně doma čekají (nechci to samozřejmě zhlečovat, protože v zásadě asi vůbec nedokážeme..). Možná, že když nás bude na světě hodně, co si budeme společně přát, aby se vrátili v pořádku domů za těmi, kterým na nich nejvíce záleží, bude to dostatečná vlna pozitivní energie proti té negativní, která zřejmě teď, bohužel, převažuje. A kdo ví, ony by třeba pro nás udělaly totéž, kdyby měly tu možnost.
Takže: stačí jenom myšlenka. Ta vůbec nic nestojí.
Formát pro tisk