< návrat zpět

Roveři & Rangers

„Panebože, jak bych si přál, abych mohl být znovu roverem a vydávat se na toulky přírodou s jedním nebo dvěma kamarády, kteří by smýšleli stejně jako já - a měli stejně dlouhý krok."


Těmito slovy se jednou vyjádřil zakladatel světového skautingu lord Robert Baden-Powell. Rovering však není pouze putování krásnou přírodou, nýbrž i putováním daleko důležitějším - totiž putováním po životní stezce, která v roverském věku dospívání skýtá nejednu překážku.

V kmeni roverů a rangers nalezneme všechny, kteří odrostli ze svých mateřských oddílů (Mohykánů a Slunečnic) a nechtěli se hned rozloučit se skautováním. Každý z nich má spoustu svých všedních starostí, každý z nich má spoustu svých vlastních zájmů. Nejeden studuje vysokou školu ve městě vzdáleném často mnoho desítek kilometrů od naší klubovny, nejeden má již dokonce vlastní zaměstnání. Co může všechny tyto lidi spojovat?

Je to roverské heslo „Sloužím". Dobrušští roveři tak kromě tradičních aktivit jako jsou schůzky kmene, víkendové výpravy či letní čundry do slovenských hor, pracují hlavně pro středisko. Právě v tom je naše skautské poslání. Ve službě ostatním. Pravidelně se tak účastníme stavění i bourání tábora, spoluorganizujeme prvomájové oslavy v Archlebových sadech či třeba Malý velký ples. Aktivně se rovněž podílíme na vedení dobrušsské skautské mládeže, vždyť právě z našich řad pochází většina oddílových vedoucích a rádců.

Jednu ze stěn klubovny dobrušských roverů a rangers zdobí nápis „Ne slov, ale činů je třeba!" Přejme si společně, ať naše činy naplňují roverskou službu.

B.