< návrat zpět

Světlušky

„A bylo jaro. Všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli!"
To měl Brouček před svým prvním letem...
„Tu se ještě ozval Kmotříček: „Milý Broučku, už máš máš přece rozum a slyšíš, že si všichni přejeme, abys pěkně poslouchal. Já ti řeknu jen to, že kdybys neměl poslouchat, ty sám bys nejhůř přitom pochodil. A teď už ve jménu Páně poletíme." A letěli, ale jen nizoučkou a pomalinku, aby jim mohla maminka i kmotřička a Janinka a Beruška stačit - až přiletěli tam za potok a přes vrch, odkud bylo vidět daleko, daleko, do širého světa. Tu kmotříček, že aby se už vrátily. A tak se vrátily a Brouček letěl pryč a pryč do širého světa......."

Jan Karafiát: Broučci


Světlušky jsou nejen svatojánští broučci, jak o nich píše Jan Karafiát, ale také holky z 2.-5. tříd,které chodí každý týden do skautské klubovny, aby si zde něco nového zahrály, zazpívaly, něco nového se naučili a společně se podívaly do přírody.

Uvítáme každou novou světlušku s otevřenou náručí. Ale jako každý nováček bude muset složit nováčkovskou zkoušku a následně pak i slib!