Skautští patroni
Jsou lidé, kteří se těší zvláštní pozornosti skautů na celém světě. Každý známe jejich jména, navzdory tomu, že skauty nikdy nebyli. Jde o patrony skautů. Je jasné, že si tito lidé obdiv nevysloužili množstvím splněných odborek ani počtem lipových lístků na svém kroji. Přece je ale něco, co na nich skauty upoutalo a upoutává. Něco, co vedlo k tomu, že jsi je vybrali za své vzory a ochránce. To, co mají společné s každým z nás, je důraz na některé hodnoty a ideály lidského života. Tím k nám patří. Důvod, proč si jich tolik vážíme, je ten, že byli těmto ideálům věrni po celý život. Proto také byli prohlášeni za svaté a mají před svým jménem tento titul. Co to všechno znamená? Máme výborný příklad, jak uvádět své ideály do života, a zároveň vidíme, že jde o hodnoty trvalé a stálé, neboť se o jejich naplňování snažili už lidé v dávných dobách.
Hlavní skautské patrony máme čtyři. Jedná se o svatého Jiřího z Kappadokie (patron skautů a skautek), Františka z Assai (patron vlčat), Pavla z Tarsu (patron roverů) a Alžbětu z Uher (patronka světlušek). Pokusíme se nastínit jejich životní příběhy. Jsou plné okamžiků, kdy jejich hrdinové bojují jako my, například za dobro, čest, přátelství ...
Dříve si lidé navzájem předávali tyto legendy o velkých lidech vyprávěním. Také my je můžeme pozvat mezi nás do táborových kruhů nebo si zahrát divadlo o jejich životě. Možná, že se některý příběh stane legendou ke hře. Tím se jejich příklad dostane do života našeho i našich svěřenců.
Jiří z Kappadokie - patron skautů a skautek
Žil ve 3. století na území dnešního Turecka. Narodil se v urozené rodině a jako svou životní dráhu si zvolil vojenství. Patřil k římskému vojsku za císaře Diokleciána. Ten však pronásledoval křesťany, mezi něž Jiří také patřil. A proč je patronem skautů? Odpověď nalezneme v nejznámější legendě o jeho životě. Ta vypráví o době, kdy zemi, v níž Jiří pobýval, trápil drak. Drak je zde symbolem zla. Jako svůj pokrm požadoval denně dvě ovce. Jednoho dne však ovce došly, a drak začal požadovat do svého jídelníčku lidi. Těm nezbylo nic jiného, než vylosovat ze svého středu nějakého nešťastníka a poslat ho k drakovi. První los padl na dceru krále. Jiří však vyrazil k drakovi sám a kopím ho zabil. Tím prokázal svou statečnost a nebojácnost v boji proti zlu. Právě toto je příkladem pro skauty celého světa. Mimo nás si ho zvolili za svého patrona rytíři, vojáci, jezdci, ale také např. obyvatelé Anglie. Příběh Jiřího však pokračuje dál. Roku 305 byl zajat a mučen od pronásledovatelů křesťanství. I tentokrát Jiří dokazuje věrnost svým ideálům. Když přečkal všechna mučení, aniž by poskvrnil vlastní čest, byl sťat před branou města Lyddy - Diospolis v Palestině.
Nejčastěji je Jiří znázorňován jako rytíř na koni s drakem probodnutým jeho kopím nebo mečem. Jeho zobrazení či kostely jemu zasvěcené jsou skutečně po celém světě. I tímto je tedy patronem opravdu všech skautů. Z nejznámějších míst v naší zemi, na kterých nalezneme jeho zobrazení, patří bazilika sv. Jiří na Pražském Hradě, rotunda na Řípu či socha sv. Jiří na nádvoří Pražského Hradu. Jeho svátek je ve světě 23. dubna. V našich zemích ho slavíme 24. dubna, protože 23. dubna máme svátek sv. Vojtěcha, našeho národního světce.
František z Assisi - patron vlčat
Italský básník Dante Alighieri o tomto muži řekl: „Vyšel nad světem jako slunce." A toto slunce mají naše vlčata za svůj příklad a vzor. Narodil se kolem roku 1181 v Assisi v rodině italského obchodníka. Zpočátku byl veselým mladíkem a chtěl se stát rytířem. Ve dvaceti letech se poprvé účastnil války. Byl však zajat a vězněn rok v tmavých sklepeních. To znamenalo v jeho životě zásadní obrat. Začal hledat vyšší hodnoty než blahobyt a tělesné požitky. Postupně došel k zřeknutí se veškerého majetku a k životu v chudobě. Odložil svůj oděv a obuv, oblékl si hnědou kutnu a svázal ji provazem. Chtěl plně sloužit Nejvyšší Pravdě a Lásce. Brzy se k němu začali přidávat další muži, a tak vznikl jeho řád františkánů. Vyznačoval se nevyčerpatelnou láskou ke všem tvorům. František měl velmi blízko k přírodě. O všem mluvil jako o svých bratřích a sestrách (bratr slunce, sestra luna). Ke konci života trpěl velkými bolestmi celého těla. Zemřel 3. října 1226 a je pochován v krásné bazilice v Assisi.
Jedna příhoda z Františkova života vypráví o jeho setkání s lidožravým vlkem. Ten pobýval v kraji kolem města Gubbio. Byl hrozný a divoký, a požíral nejen zvířata, ale i lidi. Všichni měšťané se ho báli tolik, že přestali vycházet z města. František chtěl lidem pomoci, a proto vyrazil k vlkovi. Lidé jej od toho záměru zrazovali. Obávali se totiž, že ho vlk sežere. Ale František si se zvířaty rozuměl tak dobře, že vlka dokázal ochočit. Vypraví se, že s ním dokonce mluvil. Krotkého vlka přivedl do města. Vlk zůstal až do své smrti hodný, ale měšťané se o něho museli postarat. To však dělali rádi, protože vždy, když vlka viděli, vzpomněli si na dobrého muže Františka, který jim pomohl. V tomto městě dodnes stojí socha vlka, která tuto událost připomíná.
František je znázorňován v jednoduchém oděvu s kapucí. Mívá u sebe kříž či lebku, zeměkouli, liliovou tyč nebo jehně a vlka. Mimo vlčat je patronem ochránců přírody, františkánů, chudých či Itálie.
Alžběta z Uher (Durynská) - patronka světlušek
Byla dcerou uherského krále Ondřeje II. Narodila se kolem roku 1207. Ve čtrnácti letech byla provdána za Ludvíka IV. a odešla do Durynska. Manželství měla velmi šťastné, ale trvalo jen šest let. Potom Ludvík padl ve válce. Během té doby přivedla Alžběta na svět tři děti. Ještě za života svého manžela se Alžběta starala o nejchudší lidi ve společnosti. Po jeho smrti musela ze dvora ve Wartburgu odejít, a to dokonce bez svých dětí. Ludvíkův bratr Jindřich, který převzal v Durynsku vládu, totiž nechtěl tolerovat její styky s chudinou. Ve svých dvaceti letech založila v Martburgu v Hesensku nemocnici. V ní byli ošetřováni ti nejnuznější nemocní. Nemocnici dala jméno podle svého velkého životního vzoru, Františka z Assisi. Později také vstoupila do jeho řádu františkánů. Tak jsou světlušky s vlčaty propojeny i v rovině svých patronů. Až do své smrti se plně věnuje nejpotřebnějším lidem. Roku 1231 umírá. Její tělo je uloženo v kostele sv. Alžběty v Martburgu. Pro světlušky je velkým příkladem starosti a pomoci druhým.
Je zobrazována v knížecím nebo prostém oděvu, často rozděluje almužnu nebo umývá chudým nohy. Má u sebe koš s chleby, mísu s rybami nebo džbán s vínem. Je patronkou zemí Hesenska a Durynska, dále také vdov, sirotků, nemocných a všech trpících nouzi.
Pavel z Tarsu - patron roverů
Pavel z Tarsu celý život velmi často putoval, čímž je blízký všem roverům. Narodil se asi pět let před narozením Ježíše Krista. Jeho rodnou zemí je dnešní Turecko. Nejdříve se jmenoval Šavel a vyučil se stanařskému řemeslu. Byl velmi vzdělaný. Ve svém mládí horlivě pronásledoval křesťany. Při jedné cestě za akcí tohoto rázu se mu však zjevil Ježíš. Tato událost měla zásadní dopad na jeho život. Místo pronásledování teď začal křesťanství hlásat. Právě při této činnosti hodně putoval, protože podnikal velké misijní cesty. Pravděpodobně byl v roce 67 v Římě císařem Neronem odsouzen a sťat. V Římě stojí nad jeho hrobem mohutný chrám sv. Pavla Za hradbami.
Pavel je znázorňován jako mladý bezvlasý muž s dlouhým vousem. V rukou drží knihu a meč. Mimo roverů je patronem např. tkalců, sedlářů a lanařů. Jeho cesty vedly do mnohých neznámých krajin. Putoval lodí, jezdil na koni nebo chodil pěšky. Při svých cestách prošel Izrael, Turecko, Saudskou Arábii, Itálii, Kypr a možná i Španělsko. Tímto svým putováním se stává krásným příkladem pro rovery celého světa.
Patroni Českého skautingu
Český skauting má ještě mimo tyto celosvětové ochránce také dva národní patrony. Jsou jimi svatý Václav v případě skautů a svatá Ludmila v případě skautek.
poctivě ukradeno z krizovatka.skaut.cz, děkuji Ondra
Formát pro tisk